Naše Vánoce

Letos jsem se na ně těšila mnohem více než jiné roky. Nevím proč, ale bylo to tak. Přišlo mi, že jsem se jich nikdy nemohla dočkat více, ani v dobách, kdy jsem byla ještě špunt. Člověk by možná řekl, že to bylo naší dcerkou. Jenže byly to už její druhé Vánoce. Takže to velké POPRVÉ, už jsme měli za sebou. 

Vytvořila jsem adventní kalendář, do kterého jsem schovala nějaké mlsání, autíčka, plyšové ovoce a zeleninu do kuchyňky, dětské tetování či barvy do vody. Poslední den si z pytlíčku vytáhla ozdobičku na stromeček. Byl to andílek a uděláme z toho tradici. Každý rok společně vybereme nějakou figurku, kterou pověsíme na stromeček. 

S mojí mamkou jsme napekly nějaké cukroví. S Evelí napsaly dopis Ježíškovy a doufaly, že přinese to, co by se nám hodilo a z čeho bychom měly radost. A už nezbylo nic jiného, než to nádherné očekávání.

Na Štědrý den jsem vyrobila svícen z jablíčka na stůl. Vydali jsme se na krátkou procházku za zvířátky, aby neměla hlad. Donesli jsme jim jablíčka, mrkev a spoustu dalších dobrůtek. A večer jsme zakončili nejen rozbalováním dárečků, krájením jablíčka, ale i pouštěním lodiček.